Ane der aren ad.

Kolik z celku může chybět, aby byl stále celkem?

Krátký experimentální film „Ane der aren ad.“ pracuje s tradičními formami – akvarelovou malbě a celovečerním filmem ze „zlatého fondu kinematografie“. Zkoumá především percepci viděného. Klade si otázku, jaký je vztah mezi malbou a filmem, mezi formou a formátem. Materiálovým východiskem (found footage?) je slavný Resnaiseho film L‘Année dernière à Marienbad, který byl převeden do formátu 16:9. Na základě tohoto formátu filmového pole byl rozdělen 10-ti metrový pás papíru na 25 polí v poměru 16:9. Z obou stran papírového pásu tak vzniklo 50 polí ve standartním filmovém formátu. Ze stopáže filmu byl vybrán každý 2700-tý frame tak, aby se celek vešel do výsledných 20 metrů akvarelové malby. Na akvarelový papír je přenesen fragmentární celek filmu za pomocí akvarelové techniky ve dvou barevných vrstvách – červené a modré (spodní vrstva), s posunem o půl framu/ okna. Použití elementárních postprodukčních prostředků (posun pásu a rychlost) se odkazuje k běžnému způsobu vnímání vizuálních podnětů.